2012 Rudoltice
Je to marný, je to marný, je to marný...Tak by se dala charakterizovat snaha přimět k účasti na letošním ročníku jednohoho ze zakládajících členů. Prostě nám oznámil, že tento rok vynechává a hotovo (...jen aby ještě stačil naskočit do rozjetého vlaku).
Pro tento ročník jsme zlanařili nového člena pelotonu, avšak ten se kvůli svalové indispozici 2 dny před startovním výstřelem omluvil. Ke cti mu slouží, že se zúčastnil závěrečného posezení v cíli dojezdu, přinesl zápisné a přisvojil si dojezdový dres.
Ještě v loňském roce proběhla sázka o 50 l sud Plzně, že pojede v pelotonu ještě jeden účastník. Nestalo se tak a tím se nám nabídla perfektní příležitost uspořádat "taktickou poradu" s vyhodnocením cykloakce.
Startovali jsme v sobotu 30.6.2012 v 9 hodin na předem stanovenou trasu. Tentokrát jsme se vydali na sever s cílem přenocovat v Rudolticích u Lanškrouna. Z této vesnice totiž pochází autor cyklotrasy, jeho sestra je majitelkou hospody. Předpověď počasí byla nemilosrdná - 30 ve stínu, možná hrozila nějaká bouřka z tepla.
První občerstvovací zastávku jsem udělali na Orlím hnízdě u Křetínské přehrady. Dále jsme pokračovali údolím říčky proti proudu po velmi nekvalitní cestě, během níž došlo ke zničení jedné láhve na pití a k jednomu defektu. Za Bohuňovem se silnice rázem zvedla a nechala prověřit naše fyzické síly i přes celý Vítějeves. Na konci vesnice bylo hřiště a něm se konala okresní soutěž v požárním sportu. Neváhali jsme a šli na čumendu. Přišli jsme však akorát v mezidobí soutěží, takže jsme toho moc neviděli, ale čepovali...
Po nádherném sjezdu do Bělé jsme vystoupali menší převýšení a přes Banín jsme se dostali do údolí řeky Svitavy, kterým jsme přes Hradec projeli až do Svitav. Jelikož byl čas oběda, tak jsme zastavili v penzionu Na gruntě. Tato zastávka se posléze stala naší černou můrou...Totálně zmatený mladý pinkl, který nás nalákal na meníčko, ale místo toho nám donesl hotovky s drahou polévkou. A někomu ani tu polévku nedonesl i když si ji objednal. Pivo Gambrinus 10 bylo nejhorší, co jsem během cykloakce pil (...i pramenitá voda ze studánky pod H.Štěpánovem byla lepší...). Platit jsme museli uvnitř, u počítače. Ale ať si dal kdo chtěl co chtěl, tak výsledná cena byla 150 Kč (plus/mínus). A ještě jsme platili obsluze menšinové národnosti, která předtím přijela v Mercedesu třídy S. I když interiér penzionu byl velmi pěkný (takové WC jsem už dlouho neviděl) a jídlo chutné, nemohu se zbavit dojmu, že tento podnik je pouze pračkou (ale určitě ne textilu).
Přejezeni jsme pokračovali průjezdem přes Svitavy, Opatovec do Opatova, kde jsme odbočili na Helvíkov. V první variantě itineráře tato trasa vůbec nebyla, dostala se tam až po urgencích, že je třeba do trasy zařadit i nějaký kopec. A tak jsme šlapali, jen se z nás lilo. A to nás čekala ještě Anenská Studánka. Na mapě bylo totiž vyznačeno 12%! Naštěstí z toho bylo klesání a to parádní. Po příjemném dlouhém sjezdu jsme se dostali na dohled Lanškrouna a z Lukové jsme dokonce viděli střechu hospody, kde jsme měli tábořit. Ale úkol zněl jasně! Ještě dalších 12 km se zastávkou u rybníka v Lanškrouně. Počasí bylo tak parné, že to ani na koupání nebylo, zato 2 Plzně měly tu správnou teplotu. Se ztuhlými nohami jsme absolvovali poslední stoupání dne a pak jen sjížděli do cíle. Cestou nám stačil autor trasy mávnutím levé ruky ukázat svůj "...můj rodný dům...". Příjezd do hospody na dvě pivka, přesun na obecní úřad, kde jsme měli domluveno přenocování, setkání s pí.místostarostkou nepřehlédnutelné postavy. Absolvování osobní hygieny, převléknutí do navoněných jednotných triček. Někteří asi plánovali i jiné aktivity, protože si brali i mikinu při 30 stupních.
Pěšky jsme se přesunuli do stejné hospody, kde na nás čekala výborná večeře - několik kilo chutně upečeného masa s chlebem a 2 mísy zeleninového salátu. Avšak našli se i tací, kteří vybírali jen to nejlepší! Kupodivu to nebyl špek uvnitř masa, nýbrž balkánský sýr v salátu... Místní divadelní ochtníci pro nás zahráli krátké představení o tom, jak muži mohou dělat několik věcí zároveň. Posléze jsme s nimi zasedli k jednomu stolu. Proběhla i nějaká ta štamprlička, bo se i zpívalo! Kolem půlnoci, znaveni dlouhým parným dnem, se vydáváme jako jeden muž na zpáteční cestu na ubikace. Nepoučeni z dob minulých, nechali jsme naše 2 chrapouny ulehnout každého v jiné místnosti, čímž si zbytek osazenstva podepsal svůj ortel. Někteří totiž usínali, když jiní vstávali a někteří to zabalili hned na začátku, protože neusnuli jako druzí a šli spát na betonovou chodbu. Ach, ta filharmonie zvuků..., no prostě zvěřinec.
Vstáváme na dvakrát (5:30, 8) neboť spát v neděli do 8 se přece nehodí! Probírají se zážitky uplynulého dne i noci, mezitím se páchá ranní hygiena. Před půl devátou sedáme na naše hajtry a míříme do místního konzumu nakoupit snídani, kterou si v pohodě vychutnáme na zahrádce hospody. Plni dojetí se loučíme se "sestrou" a její mámou a vyrážíme na zpáteční cestu. První zastávku jsme udělali hned po 4 km na náměstí v Lanškrouně, kdy jeden člen potřeboval dotankovat peníze. Poté jsme jeli přes Žichlínek do Moravské Třebové s pevným rozhodnutím se na náměstí občerstvit. Přijeli jsme ale ještě moc brzy. Místní kolemjdoucí nás posílá na periferii města, kde by měla být pěkná zahrádka. A nekecal! Vyvalili jsme se jako vorvani na pláži pod velkým přístřeškem a některé z nás upoutala nabídka tankového piva. Kozel 10 bylo to nejlepší pivo, co jsem během akce pil!!! Před odjezdem se rýsuje další defekt. Zatím se jen dofouklo, ale po chvíli jsme byli nuceni udělat neplánovanou technickou přestávku. Pokračovali jsme přes Městečko Trnávka, kde jsme byli opět nuceni stavět, neb jeden účastník si potřeboval ulevit nebo by se po...l.
Přijíždíme do Jaroměřic, připravit se na horskou část dnešního dne. Většina z nás, vědoma si obtížnosti nastávající trasy, volila nealko občerstvení (skalním pivařům to bylo fuk a popíjeli z chutí dál zlatavý mok) a někteří i něco zakousli. Poté vyrážíme po velmi pěkné cestě přes Úsobrno, Horní Štěpánov do Benešova, kde dosahujeme absolutního nadmořského vrcholu našeho putování. Poslední občertsvení jsme udělali ve Žďárné, kde také nabízeli Kozel 10, avšak ze sudu a byl znát rozdíl oproti stejné značce z tanku. Ve Žďáře jsme se stavili za marodem a chvíli po 17 jsme dojeli do cíle.
V místní hospůdce jsme si dali dobrý srnčí guláš, koláče s tvarohem nebo se švestkami a velmi, velmi, velmi pikantní utopence. K tomu nějaké to pivko i něco ostřejšího. A jak čas postupoval, pomalu se náš peloton rozjížděl do svých domovů.
Přes velké teplo to byl tradičně opět životní zážitek!
