2011 Hodonín
Trasa HOHOHO (Holešín-Hodonín-Holešín) s mottem "Šviháci za Švihákem"
2011_HOLKOL- Hodonín_e.doc (1,7 MB)
2.-3.7.2011 jsme osedlali naše železné oře a vydali se na trasu, která budila respekt. Minimálně první, sobotní etapa, která měřila 118 km.
Dni D však předcházela spousta mravenčí práce (plánování trasy, výroba triček, místní propagace, tisíce tréninkových jednotek), která měla za cíl zabezpečit pro účastníky HolKolu ty správné podmínky. Ať už po sportovní či společenské stránce (možnost umytí, doplnění vypocených tekutin, rozumného přespání).
Kdysi, v dávné minulosti, padlo při sklence zlatavého moku rozhodnutí, že cílem bude mini pivovar Kunc v Hodoníně, kde vyrábí a točí vlastní pivo Švihák. Ubytování bylo zajištěno cca 300 m od "společenského domu U Šviháka".
A přišel očekávaný den D...Televizní rosničky nevěštili nic příjemného, ale říkali jsme si, že přece takových předpovědí, zvláště těch lokálních, jsou stovky a každá je jiná! Nezbývalo než doufat, že "ten" nahoře, bude přítel cykloturistiky...
Hned na začátku jsme nestihli plánovaný čas startu, neboť u jednoho účastníka se objevila technická závada, jejíž odstranění chvíli trvalo. Toto zpoždění jsme však hravě dohnali hned na úvodních kilometrech.
A pak jsme už jenom šlapali anebo šlapali anebo čekali anebo... První zastávka byla v pivovaru ve Vyškově, pak v Koryčanech na náměstí, pak ve Strážnici na náměstí, pak v Petrově na motorestu u plžů, pak ...no a pak byl cíl. Vysněný cíl!!! Takže respekt z dlouhé etapy udělal své, protože příjem kalorii rozhodně neodpovídal jejich výdaji. A to někteří, na těchto toliko řídkých odpočívadlech, abstinovali!
Na umření jsme byli jen pár minut, než nadešel čas vyrazit do ulic. Vyrazili jsme v jednotném, předem připraveném triku, na krátkou spojovací cestu ke Švihákovi. Chybnou navigací na náměstí jsme však nesprávně odbočili. Poté, co jsme si ztrátu směru uvědomili, jsme otočili a po stejné trase se vydali zpět. Mít šikmé oči, tak si nás místní mohli klidně splést s Japonci na Václaváku.
Nezbytné společné foto před vstupem do hospody a vešli jsme dovnitř. Hospoda to byla velká a na nás ulpívaly zraky všech zákazníků, včetně personálu. Asi si o nás mysleli, že jsme jiné sexuální orientace. Možná jsme i některé o tom přesvědčili pozdějším několikanásobným opakováním songu "Tak jsme teplí no a co, no a co, no a coóóó"!
Výběr druhu piva byl velmi malý, takže jsme všichni pili nefiltrovanou 11-ctku. Zato u jídel jsme se pochlapili. A někteří i dvakrát po sobě! V prostoru měděných kotlů, které byly součástí hospody, proběhlo další společné foto, doprovázené aplausem osazenstva. Zaujal i místní polykač ohňů, který "vypil" několik zapalovačů a vyfouknul oheň.
Noční spánek moc vydatnosti nepřinesl, neboť někteří spolubydlící se rozhodli, že budou těm ostatním bojkotovat jejich spánek chrapotem. K tomu se přidalo ranní chladné počasí s občasným mrholením.
Kolem 8:30 vyrážíme ke Kauflandu, kde vydatně snídáme na stojáka. Jako stůl nám slouží vlastní sedátko od kola. Nasedáme a vyrážíme s přesvedčením, že to vyjde.
V Miloticích jsme však nuceni uchýlit se naproti zámku do hospody kvůli dešti. Čekáme, čekáme až přejdou údajné lokální srážky, ale z rádia zaslechneme zprávu, že až navečer se má oblačnost protrhávat. Tehdy padlo rozhodnutí o návratu vlakem. V přestávce mezi přeháňkami, v mrazivé červencové teplotě 13 stupňů, jsme dojeli do Kyjova a odtud vlakem do Brna. Chtěli jsme pokračovat alespoň proti vodě. Než jsme dojeli do Obřan, byli jsme téměř durch a zažili i jediný pád celé akce. Pokračovali jsme do Bílovic, kde jsme si dali polévku a chtěli pokračovat dále. Kvůli počasí se strhla diskuse, zda pokračovat či ne. Kvůli nejednotnosti názoru vyrazil jeden účastník zájezdu vpřed a ostatním nezbylo, než ho následovat. Byl dojet až před Adamovem v takovém lijáku, že nejednotnost názoru se změnila v absolutní souhlas všech v tom, že nemá cenu pokračovat. Vlakem jsme se přesunuli do Doubravice a odtud pokračovali do naší hospůdky, kde jsme si dopředu domluvili zatopení v krbu. Bohužel do "cílové stanice" jsme nepokračovali v kompletní sestavě, protože dva účastníci, kteří nespali v Holešíně, se z pochopitelných důvodů (zima, mokro) od nás oddělili a pokračovali nejkratší cestou domů.
V nádherně vytopené hospůdce jsme si vychutnali výborný srnčí guláš, ketrý jsme proložili několika panáčky. S notnou dávkou legrace a nadsázky jsme zhodnotili akci i ve společnosti ostatních návštěvníků. Dokonce jsme získali údajného nového člena teamu HolKol, který upsal svoji duši!
Akce to byla opět výborná, škoda jen, že druhý den nevyšlo počasí. Ale což, ještě neumíráme...
