2013 Hartvíkovice

Poslední červnovou sobotu jsme se vydali na trasu k Dalešické přehradě. První den nás čekalo 98 km a druhý den 78 km. Každý účastník dostal již v brzkých jarních měsících za úkol navrhnout trasu. Tato trasa byla navržena našim kamarádem, kterému však nebylo dopřáno zůstat mezi námi. Po této šokující události se jednomyslně zvolila jeho navrhovaná trasa.

A protože se cykloakce nezúčastnil další zákládající člen této povedené tradice, tak jsme vyráželi v 5 lidech. Všichni tvrdili, že nemají moc naježděno, ale jen na jednom to bylo trochu znát. Někteří dokonce obměnili svůj strojový park a na novém oři si udělali do té doby osobák v počtu najetých kilometrů od zimy. A bylo to taky vidět. Počasí z rána bylo chladné, avšak jen pod Žernovník. Pak se najednou oteplilo, protože je to fakt hnusný úsek... První občerstvení jsme dali po 35 km v Hradčanech u Tišnova, ale Březňák 10 mě neoslovil. Pokračovali jsme dále přes Veverskou Bitýšku, za níž následoval táhlý kopec kolem hradu Veveří směrem na Ivančice, kde jsme si na liduprázdném náměstí dopřáli v sobotním odpoledni v jedné zapadlé hospůdce oběd. K tomu jsem dal i jedno Starobrno 11 ve standardním provedení. Pak jsme už uháněli na Vysočinu s tím, že pivovar v Dalešicích bude "the best of tour". Mezi Mohelnem a Kramolínem jsme museli projet pro nás neznámý úsek, který byl skoro nekonečný. Jeho délka spočívala ze začátku v tom, že foukal boční vítr a skoro rovinka k lesu vůbec neubývala. Po dosažení začátku lesa se silnice zvedala do dáli a za každou další zatáčkou měla větší a větší sklon. Zato sjezd na hráz přehrady byl odměnou za cyklodřinu! Chvíli jsme se pokochali pohledem na hladinu umělého jezera i na odtokový systém přehrady a pokračovali dál. Minuli jsme obří chladící věže atomové elektrárny v Dukovanech a po strastiplných 3 km nejhorší silnice, která snad existuje v Česku mezi Slavěticemi a Dalešicemi jsme dorazili do pivovaru.

Na nádvoří posedávalo jen pár lidí, pivo se točilo buď ve sklepní hospodě anebo v rohu na nádvoří. Zvolili jsme nádvorní variantu. To jsem vůbec netušil, jaké zklamání mě potká. Pivo mi vůbec, ale vůbec nechutnalo. Tu první 11-tku jsem ještě dopil, neb žízeň se mnou lomcovala. Pak jsem dal na radu ostatních a ochutnal 12-tku, tu jsem však nedopil! I ostatní se shodli v mém názoru nevalné kvality piva, alespoň však dopili. Mílovými tempy jsme dojeli do cíle denní etapy, což byl pěkný areál fotbalového hřiště v Hartvíkovicích, který se nachází cca 1 km za vesnicí. Mimochodem místní fotbalový klub před 2 roky hrával divizi a nyní kope jen nad základem v okresu. Asi vyschlo...

V areálu se konal turnaj, opékalo se sele, grilovaly se klobásy, teklo pivo - světe div se ČH 11! Takovou lopotu jsme museli absolvovat, abychom zasedli u značky piva, která je u nás zprofanovaná! Dali jsme ze dvě, klobásu a šli se ubytovat. Bojové rozdílení bylo dopředu dáno, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Na hodně chrápající a na ty ostatní. Pokoje slušné, tekla teplá voda, takže paráda.

Zasedáme ke stolu a hodujeme. V průběhu večera si k nám přisedl místní domorodec v našich letech. Zpočátku vypadal v pohodě i rundu poručil, ale jak mu alkohol začat zatemňovat mozek stával se proti a protivnějším. Vše vyvrcholilo menší bitkou, kdy jeden od nás nevydržel urážky na naši adresu a jal se ho přiměřeně spacifikovat. Odnesl to roztrhaným dojezdovým tričkem na cáry. Nutno dodat, že ostatní místní, včetně hospodského se nás zastali a omlouvali se za hrubé chování domorodce, kerého místní chasníci udržovali v bezpečném odestupu od nás. Ráno jsme od hospodského dostali snídani zdarma, což jsme velmi kvitovali.

V neděli ráno se ochladilo a foukal vítr, větrovku jsem ze sebe za celý den nesundal. V Náměšťi nad Oslavou jsme absolvovali horskou etapu 3.kategorie kolem místního zámku. Poté jsme pokračovali na Velkou Bíteš, kde jsme chtěli svlažit volátka, ale nezadařilo se a tak jsme pokračovali až do Veverské Bitýšky, kde jsme si dali oběd a Starobrno 11. Předtím jsme absolvovali nezapomenutelný sjezd od Lažánek. Ještě, že jsme to nejeli nahoru... A poté přes Kuřim do Blanska na ASK, kde jsme se rozloučili s jedním spolujezdcem u ČH 12. S nově získanými silami jsme hravě vystoupali kolem zámku v Rájci a kolem 17 hod dojeli k místní hospůdce. Tam jsme si dali domácí polévku, utopence a nějaký ten Klášter, který jsme proložili něčím trochu ostřejším (další utopenec to však nebyl). Po 19 hodině jsme se schváceni, ale spokojeni s dobře odvedenou prací odebrali k domovům.