2013 Praděd
Po několika změnách termínu skupina čtyř odvážných holkolistů vyrazila netradičně v neděli 8.9. na zatím dosud nejnáročnější trasu Holešín - Praděd - Holešín, aby naplnila odvážný návrh. Tento nápad visel ve vzduchu již z úvodu cyklistické sezóny a s respektem se o něm občas mluvilo. Na neděli byla stanovena trasa v délce 110 km s cílem v Karlově pod Pradědem přes Benešov, Konice, Litovel, Rýmařov. Na pondělí trasa o délce 140 km přes Ovčárnu, Praděd, Kouty nad Desnou, Velké Losiny, Mohelnici, Jevíčko a Boskovice s cílem v Holešíně.
Na neděli bylo přichystáno velmi příjemné teplé počasí, ale vyhlídky na pondělí nebyly nějak příznivé. Odborníci z ČHMÚ předpovídali od západu příchod studené fronty doprovázený trvalým deštěm, který měl v odpoledních hodinách ustávat. Při nedělním odjezdu v 9 hodin na dotaz <> _Co budeme dělat v pondělí_ ? padla jednoznačná odpověď _Jedeme, to budeme řešit zítra_. A tak jsme vyrazili.
Již první kilometry připomínaly vysokohorské etapy Tour de France. Během 15 kilometrů se bylo nutné vyšplhat z nadmořské výšky 380 m v Holešíně do výšky 700 m za Benešovem. Po průjezdu přes Konice se nám nepodařilo zbrzdit rychlá kola, tak se první občerstvovací stanice posunula o pár kilometrů dál. Ale všechny stanice byly uzamčeny, na některé byla dokonce petlice s velkým zámkem. Tak jsme se po dlouhém sjezdu do Litovelského Pomoraví dostali až na litovelské náměstí na zahrádku hotelu Záložna. První občerstvení po 60 km - to již někteří měli prázdné čutory. Zde jsme lehce poobědvali a doplnili tekutiny zlatavým mokem místního pivovaru. Sedělo by se pěkně, ale vzhledem k tomu, že jme na zahrádce osiřeli, tak jsme zaplatili a vyrazili na další kilometry.
Uničov jsme prosvištěli bez zastávky a za Dlouhou Loučkou jsme zahnuli směrem k Rešovským vodopádům, abychom ryze sportovní ráz této akce odlehčili kulturní vložkou - prohlídkou vodopádu. Následně nás čekal pěší výstup nad obec Rešov s narážkami _Víš, co je největší potupa cyklisty - tlačit kolo. A_le to opravdu nešlo vyjet. U parkoviště jsme využili služeb místní restaurace k občerstvení. Zde byl učiněn pokus o změnu cíle trasy prvního dne, vyjet až na Ovčárnu. Ale většina se podřídila menšině.
Vyrazili jsme na poslední třetinu nedělní trasy s naplánovanou zastávkou v restauraci U Kovárny, kde jsme měli pozdravovat místního občana - nebyl tam. Po občerstvení jsme kolem 18 hodiny dorazili do "nedalekého" penzionu Karlovka vzdáleného od hlavní trasy necelých pět kiometrů. Výškové převýšení rovněž nebylo nejmenší - 120 metrů. Ale ubytování bylo solidní - dva velmi prostorné apartmány, kde nehrozilo rušení spánku chrápajícími holkolisty. Majitel nám připravil večeři a nechal nás samotné v penzionu na pospas osudu. Pivo jsme si točili sami, kultura - sledování televizních seriálů. Kolem 22 hodiny jsme zalehli, abyhom zregenerovali síly na příští náročný den.
Ráno v 7 hodin jsme byli přichystáni na snídani a sledovali vývoj počasí a doufali, že nás déšť mine a nebudou se opakovat lokální deště z hodonínské akce. Něco po půl osmé jsme po pěkném sjezdu od penzionu pokračovali směr Hvězda a nejtěžší zhruba hodinový prudký výšlap na Ovčárnu byl před námi. Při výjezdu sem tam spadla nějaká ta kapka, na Ovčárně teplota 9 stupňů. Poté jsme pokračovali na Praděd, kde jsme měli výraznou podporu silného větru v zádech a do kopce nemuseli skoro šlapat. U vysílače z nás velmi silný boční vítr spojený s menším deštěm udělal plochodrážní jezdce, na které se s údivem dívali návštěvníci z oken restaurace a hotelu. Nenápadně se ochladilo - 4 stupně, naštěstí nad nulou. Zahřáli jsme se čajem a museli pokračovat za mírného mrholení, protože nás čekala ještě spouta kilometrů. U horské chaty Švýcárna jsme museli jízdu přerušit a počkat až se déšť uklidní. Poté jsme pokračovali, ale ne dlouho. Přibrzdilo nás píchnuté kolo, ale odměnou byl pěkný výhled na spodní nádrž elektrárny Dlouhé Stráně a pěkný sjezd do Kout nad Desnou. Zde již déšť zesílil, ale bylo tepleji než na vrcholu Jeseníku.
V dešti jsme pokračovali až do Velkých Losin s dvouhodinovým obědem v penzionu Terasa. Při chutném menu jsme začali uvažovat o vlaku, ale data z radaru na mobilech věštila ukončení deště. To opravdu přišlo, tak jsme kolem 14 hodiny zaplatili a připravovali se k odjezdu, zase déšť, sice mírný. Tento deštík nás nemohl ohrozit, tak jsme vyrazili. Ale déšť sílil a my věděli z informací moderní techniky, že co nevidět přestane. Tak jsme pokračovali. Déšť ustával a na úrovni Zábřehu zcela ustal. Teplota stoupla na 19 stupňů. V botách jsme měli sice jak na jaře, ale to jsme již věděli, že vlakem domů nepojedeme.
Za Mohelnicí nás čekal poslední větší výstup a po té přes Chornici do Jevíčka, již za sluníčka k poslední posilňovací zastávce na zahrádce hotelu Morava. Bylo nutné rovněž promazat vrzající kola. Při objednávce deci oleje nevěděl personál co se děje. Nakonec byl k dispozici olej ve spreji. Výškově členitá cesta do Boskovic se zdála být nekonečná a začala se projevovat únava po náročné trase. V Boskovicích jsme se rozloučili s jedním účastníkem zájezdu a na jeho výzvu, že by se tato trasa mohla stát tradicí vždy na závěr sezóny, dostal nekompromisní odpověď, že to jednou stačilo.
Kolem čtvrt na osm, již za šera, jsme ve třech dorazili do cíle trasy. Na dvoře dali každý jedno pivo, jednu štamprdli, ochutnali sekanou, chlebíček a s otlačenými zadky a dobrými pocity odešli domů.
ujeté trasy
KMZ soubory pro zobrazení v GoogleEarth (soubory ulož s příponou kmz - webnode neumožňuje vkládat soubory KMZ):
fotogalerie
 |
 |
 |
 |
 |
 |